Světová výstava je výzvou, která se neodmítá i když máte milion práce. S hvězdným týmem sestaveným ze samých osobností které jsou na vrcholu tvůrčích sil, se tvoří vesele a snadno. Režiséra Jirku Nekvasila pokládám za jednoho z neinvenčnějších lidí dnešní doby a přitom si zachovává přirozenou skromnost a mírnost. Ta mírnost ovšem částečně mizí, když tvoří. Argumentuje jasně, logicky a tvrdě. Láďa Baran (se kterým jsem se dříve neznal) mne zase nadchnul svojí vitalitou a nepřebernou fontánou perfektních nápadů a také schopností se rychle zorientovat a přijmout a dále rozvíjet i myšlenky spolupracovníků. Je to režisér a především choreograf a tanečník, který má na svědomí mimo mnohé jiné i muzikál Kleopatra. O Bohoušovi (bratrovi) ani nemluvím to je sopka schopná zasypat sama sebe, jak dí klasik. O dalších se zmiňovat nebudu, působili spíše jako konzultanti a kritika. A dělali to tak dobře že jich mám dodnes plné zuby.

Koleček bylo několik desítek tisíc a všechny měly být ještě pokresleny piktogramy zobrazujícími nějaké odvětví našeho průmyslu.
Zde si dovolím malou odbočku. Málokdo asi ví, že naše republika byla a možná dodnes i je (mimo jiné) odlišná tím, že vyrábí prakticky všechny věci které se na světě vyrobit dají. No řekněte, která země s deseti milióny obyvatel vyráběla lokomotivy parní, dieselové i elektrické, vagóny osobní i nákladní, tanky a BVP, letadla turbovrtulová i proudová, autobusy, lodě, říční bagry,osobní a nákladní automobily hned v několika firmách. Obráběcí stroje, tkalcovské stavy, elektroniku, domácí spotřebiče, chemické a potravinářské výrobky od piva přes sýry až po salámy. O dřevě ani nemluvě. V odborných   

Pohled z levého rohu. Zde je varianta bez státní vlajky. Je až s podivem, jakou nevoli mezi poradci a oponenty vyvolal perfektní Jirkův nápad se státní symbolikou. Vysvětluji si to jenom tím, že se lidé za svoje češství stydí. A neznají ani míru a nemají ani cit jak se státními symboly zacházet. Možná že by se i báli si namalovat státní vlajku líčidly na obličej až půjdou na hokej. Co když by to mělo nesprávné proporce???


 






Pohled ze zvýšené komunikace pro pěší ve výšce několika metrů. Říkají jí skywalk. Ta se již osvědčila i na jiných výstavách. Samozřejmě, přístup i pavilon jsou bezbariérové. Mimochodem pavilon je jako polotovar. Ocelová hala opláštěná fibrovaným plechem s jednoduchou vzduchotechnikou a sanitárními rozvody v podlahách.



Perspektivní pohled shora na přízemí. Programová náplň musí být dodržena s přesností na 1m2.



Takže zde, při prvním pohledu do interiéru, je nutno malinko vysvětlit o co jde. Hlavním mottem celé čínské výstavy je "Lepší město, lepší život". To je docela výživné téma! Tématem naší české účasti, týkajícím se jen našeho pavilonu, jsou "Plody civilizace" což je trošku zamlžený pojem, ale taky inspirující. Vyvolalo to v nás mnoho představ, asociací a nápadů, ale většina z nich byla po střízlivém posouzení nerealizovatelná.
Láďa Baran byl neúnavným zastáncem bludiště plného atrakcí, což nakonec vykrystalizovalo do překvapivé podoby hromady lesklých koulí, které v sobě skrývaly nepřeberné množství zajímavých a mnohdy i kontroverzních témat. Moc nás bavila představa jak na obrovském náměstí (čtyřikrát zvětšeno obrovskými zrcadlovými stěnami) stojí množství lidí a neustále strkají hlavy do koulí . Tím vzniká jakési společenství zasvěcených bezhlavých.



Jednotlivé budovy (charakteristické pro naše města), jsou promítány silnými diaprojektory (ne digitálními) na promítací plátna předsazená před každou sekcí. Přes tato plátna je z opačné strany vidět. Pro každou sekci jsou vyčleněny celé 4 projektory, aby pokrytí světelným tokem bylo co nejrovnoměrnější a nejúčinnější. Vpravo jsou vidět pouliční lucerny, které nejen že osvětlují prostor ale zároveň nesou i konzoly s výše zmíněnými diaprojektory. Nahoře na stojanu jsou uchyceny čtyři další, již digitální projektory, promítající na desky zavěšené pod strop plynoucí mraky. Jedna taková svítilna je za několik miliónů Kč.

Kdybych se tady začal rozepisovat o programové náplni jednotlivých koulí, tak by to bylo asi zase na dlouho. Tak toho raději nechám. Jen několik témat na ukázku: Zastavět Pankrác??? Co s grafiti od sprejerů ??? Jak na psí hovínka??? Vadí vám hluk od sanitních a policejních vozů??? Jak využívat památkově chráněné domy, když se do nich nedá vestavět např. WC??? Doprava pod zem??? Atd. atd.



Zde řez jednou z koulí. Vůbec není charakteristický, protože ty ostatní jsou úplně jiné. Třeba s vodou, nebo s roštím bolševníku. Některé dokonce vydávají zvuky, nebo vůni... když se do nich strčí hlava.



Model v plném slunečním svitu, který jsme zadali u profesionálů a taky tak vypadá. Prostě nemá chybu. Ceně by se však určité závažné chyby vytknout daly. :-)



Zrcadlová stěna je tvořena velmi lehkými a přitom jen o malinko méně odrazivými kvalitními smršťovacími foliemi, napnutými na subtilní dřevěné rámy o rozměrech 2x2m. Stromy jsou živé, v noci dobíjené UV lampami.