Historie

 


Tato stránka vznikla později a vlastně proto, aby mi umožnila se vrátit k věcem které vznikaly ještě
v "nepočítačové" éře mého působení v Projektě
a potom v Německu. Je to taková všehochuť od malých novinových stánků s jednou babkou, až po obrovské tovární haly s mnoha tisíci zaměstnanci. Například tyto tři obrázky patří do období těsně 



před revolucí, kdy již někteří tušící tušili, že je potřeba se vybavit universální stavebnicí lehkých prodejních prostor pro všechny druhy zboží. Byla dokonce zahájena sériová výroba v jednom JZD. Možná některé ještě stojí i na dosti exponovaných místech. Jako tenhle... na václavskym Václaváku!
 

 


Toto je klasická ukázka porevolučního investičního nadšení, kdy restituenti a nebo velmi, velmi úspěšní sportovci pochopili, že pokud nepopadnou příležitost za pačesy ihned, tak později už bude pozdě. Výsledkem bylo nepřeberné množství studií a ekonomických rozvah sportovních a zábavních, nebo dokonce obchodně - sportovně - zábavných center  rozesetých po celé republice přímo úměrně tomu, odkud která osobnost pochází. Toto monstrum bylo například uvažováno v Mladé Boleslavi. Mělo obsahovat snad všechny druhy exkluzivních sálových sportů a všechny podoby  



konzumace a dvacet prodejen sportovního vybavení a oblečení navrch. Obrázků je samozřejmě mnohem více, ale celkové pojetí je patrné asi již
z těchto čtyř. Nakonec se ukázalo, že investor měl velké oči a zrealizovalo se něco daleko menšího. 
 

 

Zde jsem měl tu čest spolupracovat s Ing. arch. Bartošovou na řešení celkové hmotové kompozice a fasádách továrny na výrobu topných těles
a zařízení KORADO v České Třebové. Opravdu dost veliká továrna. Vzniklo velké množství variant lišících se především v pojednání administrativní budovy na špici komplexu. O konečném řešení však jako obvykle rozhodují peníze a technologic- ké schopnosti dodavatele stavby. Na všech výkresech jsem úmyslně ponechal logo Projekty, protože jsem jeho autorem. Bohužel už je to minulost a Projekta již existuje pod jménem Tebodin, což je nadnárodní projektová společnost.  


 

 


Zasvěcení tyto obrázky jistě poznají velmi snadno, laické veřejnosti však nejsou příliš známé. Čtvrté pásmo - Škoda Mladá Boleslav.... znělo mnoho let jako zaklínadlo pro projektanty, stavitele, zedníky montážníky a dnes zní jako budík pro zaměstnance. Na těchto obrázcích je jen jedna, i když ne nejmenší část  tohoto obludného projektu. Je to montážní hala. Podobně vypadá ještě svařovna. Vysoká je lisovna a nádherné dva komíny má lakovna. Ale moc nesmrdí, protože věřte nebo nevěřte, veškeré laky včetně metalíz jsou ředitelné vodou a změna stříkané barvy na robotu v lakovacím boxu
i s pročistěním trysek trvá pouhých 26 vteřin. 

Na této budově jsem opět spolupracoval se ženou a to s Ing. arch. Běhounkovou, slavnou to
architektkou Projekty. Škoda MB je nekonečným odběratelem projektových a stavebních prací. Uživí i celé projektové ústavy. Za svůj život jsem jen tam postavil pět hal a nejméně na dalších deseti spolupracoval. Bohužel je to všechno tak trochu "za plotem" i když jsou to někdy ty nejmodernější věci. Stejně tak jsem spolupracoval na Kvasinách a mnoha továrnách subdodavatelů. Na některých výkresech je ještě vidět jak jsou vlnité od ručního kolorování akvarelovými barvami.

 

 


Nedlouho po revoluci jsem se zúčastnil s Ing. arch. Frančem (tzv. Největším žijícím...) architektonické soutěže na dostavbu hotelu na pozemku naproti kavárně Demínka. Vyhráli jsme druhou cenu a na to konto nás přizvala jedna německá firma
z Regensburgu (Řezna) ke spolupráci na projektech pro mezinárodní společnost Ramada, jejímž "trumfem" mezi konkurencí jsou kaple v každém hotelu. Neváhali jsme a další dva a půl roku jsme v podstatě žili v Německu. Okolní obrázky naznačují, že jsme měli docela zajímavou práci. Vlevo nahoře pasáž Černá růže. Vpravo nahoře administrativní budova VOLVO v Mnichově. Ostatní jsou návrhy hotelů pro Ramadu
na smyslných i nesmyslných místech.



Dokonce jsme zpracovali studie na několik Ramad v Praze. Například v areálu  Zvonařka, nebo přestavba hotelu Juventus na I.P.Pavlova, kde donedávna všechny plány hatil tunel metra. Ten na spodním velkém obrázku se však skutečně začal stavět ve Schweinfurtu. Ale my už tam nebyli. 




Nesmím zapomenout i na poměrně velký komplex Altenheimu pro Lipsko. Bylo to v rámci pomoci tehdejšímu připojujícímu se NDR. V té souvislosti si vzpomínám na nejlepší projektové zadání, které jsem kdy dostal. V té době totiž vyčlenila západoněmecká vláda obrovské peníze na investice ve východním Německu. Okamžitě se toho chytly obrovské investiční a stavební firmy
a začaly požadovat studie a nápady, které by jim tyto peníze pomohly odčerpat. Obracely se tedy na všechny malé i velké projekční organizace které se jen trochu vyznaly v dané problematice. No
a jak známo, nápady docházejí dříve než peníze.
 





Došlo i na mne. Byl jsem tajně osloven jednou konkurenční kanceláří ať něco nakreslím. 
Když jsem se ptal co, tak mi bylo řečeno, že je to jedno. A když jsem se ptal za kolik, tak řekli že kolik si řeknu, tolik dostanu a peněz na investice je prakticky neomezeně. Zde jedna poučka: Chcete-li zabít architekta, řekněte mu, že si může navrhnout cokoliv za neomezené peníze a dostane za to co si řekne. Okamžitě dostane infarkt. Architektura bez omezení totiž neexistuje.Já už jsem ho měl málem také, ale zachránila mne jedna věc, zeptal jsem se: " do kdy?" A byl jsem spasen. Termín byl šibeniční a to mne vrátilo do reality. Nikdy už asi nevydělám za deset dní tolik peněz za tak pohodovou práci. Skutečně jsem kreslil co mne napadlo. Vilovou čtvrť, sídliště, rodinné domky, nákupní centra a restaurace, sportoviště a bazény, dopravní uzly. Zde jen několik málo obrázků
z té snové zakázky.
 

 
Na projekt krematoria vzpomínám strašně rád, protože mi znovu připomněl, jak úžasná je profese architekta. Aby výše zmíněný mohl dobře vyprojektovat danou budovu, musí naprosto precizně pochopit, co se v ní odehrává. A to se dozví jedině při velmi úzkém kontaktu se zaměstnanci. Musel jsem se tedy s nimi několikrát opít a vyslechnout všechny neuvěřitelné historky, které se v podobných zařízeních mohou udát. Věřím že na základě této spolupráce vznikl jeden z mých nejpromyšlenějších projektů, které jsem kdy dělal. Bohužel k realizaci pak nedošlo.  
 

 

No a tyto obrázky již byly jakousi předzvěstí dalšího hlavního zaměření našeho ateliéru. Interiéry

prodejen všeho druhu. V tomto případě keramiky
v centru Prahy s předváděcím hrnčířským kruhem.

Historie