Labužnický zlatý hřeb večera se připravuje. Bohouš neponechává nic náhodě. Mimochodem později jsme zjistili, že vůně guláše přilákala v hluboké noci i zvědavé kolemjdoucí. Zmizelo totiž 142 nerezových lžic. V pozadí Petr a Honza. Scéna vyloudila oběma žroutům úsměv na tvářích.



Parádně nazdobený kulečníkový stůl. Ještě že má tak mohutnou konstrukci, jinak by se určitě prohnul. A shodou okolností dvě kočky na něm sklízejí plody své práce. Bára - budoucí operní pěvkyně, na kterou budeme stát fronty. Vypadá nádherně a zpívá ještě lépe. Pavla - bez ní bych to nedal vůbec dohromady. Ta která vždy ví kde mám klíče... od všeho. Vzadu mládež. Dominika, Míša, Eliška.
 


Nekompromisní kontrola jakosti. Bára, Pavla, Hanka, Jirka. (Autor veškerého salátu. Asi 12 kg.)



Právě přichází velikán profesionální fotografie s nepochopitelnou  přezdívkou "Trpaslík" a jeho pohodová a milá polovička se snad ještě nevhodnější přezdívkou "Sova".



Honzík - esenční hvězda často spolupracující s Ester Kočičkovou. Jaroslav Schnerch jehož verše máte ve sbírce. A Boženka, která je jedním z pilířů divadla.

Při podrobném studování všech fotografií a inventuře vlastní i kolektivní paměti, jsme došli k nečekanému číslu. 142 hostů. Pravda, jsou v tom započtena i dvě miminka v kočárcích.



Tak v tuto chvíli se to ji blížilo dokonalosti. Mňam.



Esence v psychedelickém rozpoložení. Čas na ní nepůsobí.
 


Rocková mašina v plné rychlosti. Skoro jako podklad na plakát. Všechny tyto fotky fotila Alice a moc se jí povedly. Honza, Martin, Petr.



Pokud někde na fotce uvidíte bubeníka že takhle daleko vzdálil ruku s paličkou od bicích, je to buď naprostý začátečník, nebo se právě drbal na zádech.

Tato fotka jednoznačně dokazuje to, co rádio Beat tvrdí již dávno. V každém z nás je kus rockera. Bylo moc příjemné že s sebou vzali někteří i ty nejmenší. A ti se bavili stejně dobře jako ostatní.

Všem kteří přišli, nebo alespoň jakoukoli formou popřáli... moc, moc, moc, děkuji. Nesmím ovšem zapomenout ani na ty, bez kterých bych to nezrealizoval. Pavlu, děti (Míšu a Honzu), Báru a Zuzku, kteří připravili obložené mísy a chlebíčky. Jirku a maminku, kteří připravili salát a sladké pečivo. Bohouše s jeho úžasným gulášem vytvořeným doslova na scéně, Jirku P. který profesionálně zajistil výčep Kofoly a lahve se stlačeným médiem pro pivo. Janičku a Petra a všechny ostatní z PIPu. Martina který toho nejvíce odtahal a odvezl. No a na kapelu Pure 2N Band, která parádně zahrála a samozřejmě na Toma, který připravil dole ve sklepě hru.
O umělecké výkony dodávající lesk celému programu se zasloužila především Esence, starší členové Dětské opery Praha, Alice a Dana, Jaroušek a samozřejmě Ivan. Všestranné Alici musím ještě poděkovat za výstavu neuvěřitelných podvodních fotografií a dalšímu Martinovi za profesionální zvučení celého večera a noci. Nikdo se nepopral, nikomu nebylo zjevně špatně, nikdo nic moc nerozbil a policie, co přišla k ránu, celou akci perfektně ozdobila. Naštěstí se právě dohrálo, takže odešli po pár minutách s úsměvem, že jsme bez remcání přijali poučení. Příprava trvala asi dva měsíce, na finance se raději neptejte. Ale myslím že to stálo za TO! Na dalších deset let máte ode mne zase pokoj! :-)



Nejlepší místa obsadili hosté nejvzácnější, protože jedni jsou jednoznačně nejstarší (rodiče a jejich dlouholetí přátelé) a druzí z největší dálky. Až z Ostravy. Jsme prý všichni zváni do Stodolní ulice!

Nebo tady... Laďka a Dáša. Paráda.. ne? Vůbec nemohu prozradit, kolik let se s nimi znám. Působilo by to jako pomluva. :-)

No dobře, tak zde tedy dva opravdu povedené kousky opačného pohlaví. Syn a otec. Tomáš a Láďa. Přátelství a dobrota z nich doslova sálá.
Profesně jsou to však tvrdí chlapi. IT a HIP.

Neúnavný a příjemný a přitom profesionální personál PIPu. Od pěti do pěti, to je výkon. Janička, Zdeněk, Petr.

A ještě další a další fotky, které postupně doplním.