"Námořní bitva" z roku 1974, kdy jsem byl ještě ochoten malovat na cokoliv. Třeba toto je namalováno na kusu zmuchlané střešní izolace.
 

"Boj dobra se zlem"... je nekončící bitva a také nekonečné téma, zvláště když obě strany jsou stejně zajímavé a dalo by se říci i sympatické. Je to namalováno nedávno, tedy 2006 a temperou! Tu jsem pro sebe po letech zase objevil, protože mi dává možnost nečekat a vrstvit nepřeberné množství detailů bez nutnosti čekat. Olej umožňuje lepší prolnutí odstínů při modelaci, ale nedovoluje zobrazit kresebnou linku, kterou jsem do pláten chtěl dostat již dávno. Obrázek vpravo je taková příjemná...nuda, ale má zajímavou a neotřelou kompozici, která je spíše dílem náhody, než dlouhého komponování. (1977)
 

Portrét Pavly se slavným psem Himmim. Dalmatínem zpestřujícím naše seznámení.

Neustále omílané téma: Statek (tzv. Čmolíkárna) na začátku ulice v Kamenném Újezdě.



Bez komentáře, klasika. (olej na kartón, 50x70



Také námět který, mne neustále pronásleduje. Barokní náves na hladině rybníka.



Docela nedávno vytvořený portrét známé operní pěvkyně Jiřiny Markové, ale hlavně profesorky zpěvu mých dětí. (olej na plátno)

Kýč na objednávku mojí maminky, zplozený na zadní stěně garáže v Kamenném Újezdě. 

  Ruská vesnice, jejíž jméno je napsáno na rubu obrazu, ale já si teď nevzpomenu, kdybyste mne rozkrájeli. (olej na karton, 80x50) 

Obrovské plátno, které již mnoho let pokládám za nehotové.

Pocta Klimtovi 2005 (olej na plátno 65x130). Reminiscence slavného Klimtova obrazu "Medea", vytvořený na zakázku do jednoho secesního bytu. Viz. interiéry soukromé. Z oranžové je překlopen do zelena kvůli převládajícím odstínům celého interiéru. Tak mi to sedlo, že od poloviny jsem se už ani nedíval na předlohu. Prostě mne ovlivnil natolik, že jsem mohl tvořit v jeho duchu.

Obrázek nahoře má poněkud ponurou předlohu. Je to tzv. "korpus 01" pro nevyléčitelné pacienty v nejmenovaném krymském městě, kde jsem byl kdysi jako dítě na dovolené u moře. Funkci komínu v pozadí nechci ani domýšlet, ale váže se k němu jedna komická vzpomínka. Přišel ke mně asi osmiletý chlapec s papyrosou v puse, dlouze se zadíval a pak prohlásil: "Miluji umění", vyndal papyrosu a nacvičeným gestem ji prstem frajersky odcvrnknul asi pět metrů daleko. Pak pomalu, důstojně odkráčel. Mimochodem to město je Feodosie.

Toto je čistě teoretický obraz, nazývající se "úsvit postmodernizmu". Jeho podstata spočívá v poblouzněném nadšení z tehdy ještě docela nového stylu, který jsem pochopil jako příležitost k eklektickému uplatnění všeho, co jsem se kdy naučil. Například Cezanne se svým post impresionizmem uměl dokonale namalovat zátiší... šup tam jeho rukopis. Nahé ženské tělo v kontrastu doplňkových barev nejlépe ztvárnil Gauguinův syntetizmus. Pak šup tam fauvizmus. Šílené Daliho surrealistické nebe? Jasně...dávej. A tak dále a tak dále po celém obrazu. Myšlenka je to přece nosná. Na zobrazení různých věcí na obrazu požívat to, co se nejvíce osvědčilo. :-) 

Tak tento obraz jsem namaloval po prvním milování se svojí ženou. Freud by o tom asi něco věděl. (1983)



Autoportrét... asi v 18 letech
(olej na karton, 50x80)



Červená Lhota 1975 32 (olej špachtlí na karton, 80x50)

Tibetský mnich (olej na karton, 21x30)

Tak toto je velmi charakteristická kolorovaná kresba z celého velkého cyklu. Bohužel anilinové vodové barvy mají jednu velmi nepříjemnou vlastnost. Mizí na slunci. Zde úplně zmizela modrá. Tu co tam vidíte, jsem domaloval znovu a o hodně později. (anilinové akvarely na kladívkový papír, 21x30)

Zelená Praha 1974 (olej na kartón 50x70)
Tento obraz jsem namaloval asi v šestnácti letech, naprosto fascinován jednou fotografií z kalendáře.

Obrazy